Jdu z práce. Ve čtvrt na osm, unavená, nohy mě bolí, doufám, že by mě mohl někdo hodit domů. Michala to nenapadlo, a tak jsem hezky, slušně, ťapkala domů.

Přibrzdilo auto. "Ahoj, můžeš mi prosím říci, jak se dostanu na nádraží?" Řidič byl pěkný. Černovlasý s dokonalými brýlemi. Typovala bych ho na nějakého muzikanta :D Nebo módního návrháře. "To je hrozně těžký takhle vysvětlit, ale jestli mě na nádraží hodíš, tak ti řeknu cestu." "Tak si naskoč."

Super, takže jsem se svezla. Škoda, že měl přítelkyni :D. Ale dobře jsme si pokecali. Byl to největší zážitek z tohoto dne. Když tedy nepočítám to, že jsem měla od jedenácti, jelikož jsme šli do kina na dokument o Indonésii a v kině byla děsná nuda. Do toho se mi podařilo nějak šikovně vypnout mobil tak, že jsem si nepamatovala pin :D

A v práci jsem byla od jedné. Dělaly se čaje.

A taky se mi zdál sen. O bývalém spolužákovi, kterého jsme měli za třídního učitele. Další kravina :D

Ale dnešní den byl super, beru ho, jako začátek prázdnin :)